V posledních dnech dostávají vlastníci bytových jednotek v našem domě „Vyrozumění o podaném odvolání“ proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterým byly dodatečně povoleny stavební úpravy v bytě č. 10 a 11 v domě Štouračova 21. Toto odvolání podali všichni současní členové výboru (se svými manželkami), polovina členů kontrolní komise a avizovaný kandidát do výboru Z. Kubiš.
Uvedené stavební úpravy se týkají propojení dvou bytů ve vlastnictví mého staršího syna. Od doby, kdy moje manželka seznamovala jednotlivé vlastníky bytů v našem domě s tímto synovým stavebním záměrem, uplynul již více jak rok, takže pravděpodobně většina obyvatel domu netuší, o co v tomto případě jde. Protože jsem akce výboru, které směřovaly proti stavebnímu záměru mého syna, a tedy i vývoj celého „případu“ sledoval od samého začátku, pokusím se vysvětlit nejen prostá fakta, ale i pozadí této kauzy.
Myslím si, že tento případ je smutnou ukázkou, kam až může zajít nejen msta a závist lidí, ale i snaha o odvedení pozornosti ostatních, snaha o zakrytí skutečných záměrů některých našich sousedů.
Na podzim roku 2012 můj syn zadal autorizovanému projektantovi zpracování podkladů pro propojení svých sousedních bytových jednotek. Zároveň jej i zplnomocnil k zastupování ve věci vyřízení tohoto svého stavebního záměru. Projektant dokumentaci těchto úprav doplnil o statické i požárně bezpečnostní řešení a po konzultaci na stavebním úřadě si pak ještě vyžádal a poté i obdržel stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární ochrany.
Statický posudek projektanta konstatoval, že ze statického hlediska je dům tvořen příčným nosným systémem (panelová konstrukční soustava B70-360), mezibytová příčka tl. 150 mm je orientována k podélné ose domu a není součástí nosného systému domu. Na základě tohoto posudku stavební úřad konstatoval, že takováto úprava bytu nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, nicméně doporučil získat souhlas s těmito úpravami od 75 % vlastníků bytů v domě (i když tato podmínka není zákonem jednoznačně vyžadována).
V polovině listopadu proto moje manželka postupně osobně obešla vlastníky bydlící v našem domě (poštou pak obeslala i zbývající) a požádala je o souhlas s propojením uvedených bytových jednotek. Nikdo z oslovených neměl proti úpravám žádné námitky, někteří (zejména ze vzdáleného vchodu 17) se divili, proč po nich chce souhlas, protože jich se to přece netýká, vždyť jsou to jeho byty. Řada z nich mu dokonce přála, aby se mu tyto úpravy podařily.
O souhlas se stavebními úpravami syn požádal i SBD Průkopník a ten mu jej po předložení statického a požárně bezpečnostního řešení bez problému dal. Syn vyhověl i doporučení SBD Průkopník, aby prořez byl proveden nasucho. Z ostatních vlastníků o statický posudek požádal pouze člen výboru pan Vlk a také jeho kopii okamžitě dostal. Souhlas, ale také ani žádné námitky či výhrady k uvedeným stavebním úpravám přitom synovi nikdy nedal.
V zápise ze své schůze 12. 11. 2012 výbor oznámil, že se na něj obrátila řada členů, kteří údajně „nebyli korektně informování o tom, co vlastně podepisují, a dotazují se, zda je možno již jednou poskytnutý souhlas odebrat“. Výbor těmto členům doporučil počkat do chystaného shromáždění, kdy „po konání tohoto shromáždění bude snazší rozhodnout se, zda souhlas ponechat, či odejmout“. Výbor pak případně „na základě žádosti členů SVJ připraví patřičný dokument, který bude zaslán na stavební úřad“.
Na shromáždění 29. 11. 2012 se pak manželka přítomných dotazovala, kdo nerozuměl nebo nevěděl, co podepisuje, kdo si myslí, že jej podvedla, ale nikdo se neozval, nikdo nic nenamítal. Také členové výboru nepronesli na shromáždění k této otázce žádnou připomínku.
Protože se na shromáždění nic ohledně synova stavebního záměru neřešilo, výbor ani žádný z členů proti němu nevznesl v dalších měsících žádné námitky nebo požadavky, přistoupil syn k realizaci propojení svých sousedících bytů.
9. 4. 2013 provedla v bytech mého syna stavební firma úpravu, která spočívala ve vytvoření nového dveřního otvoru ve zdi oddělující jeho dva sousední byty. Ráno v den zahájení úprav po synovi předseda výboru žádal stavební povolení. Syn mu řekl, že na tyto úpravy není podle zákona nutné. Předseda výboru mu ale bez jakéhokoliv vysvětlení oznámil, že na něj zavolá policii. Tentýž den skutečně předseda výboru na syna opakovaně zavolal policii. Nejprve bystrčtí policisté provedli v jeho bytě kontrolu oprávněnosti prováděných prací a neshledali na nich nic nezákonného. Stejný byl i průběh při příjezdu brněnské policie – vše je podle policie v pořádku, případné správní řízení provede po oznámení stěžovatele stavební úřad.
Jak se můj syn dodatečně dozvěděl, bylo 10. 4. 2013 na stavebním úřadě podáno „Oznámení nepovolených stavebních prací“, které učinili členové výboru SVJ. Dne 18. 4. pak stejní oznamovatelé dodali přílohu se „zprávou statika o tom, že předmětná podélná stěna, ve které byl vyřezán dveřní otvor, je nosnou konstrukcí ve smyslu povolování stavebních úprav“. Dne 24. 5. pak ještě doplnili 37 ks vyplněných a podepsaných prohlášení, kde někteří obyvatelé domu „vyjadřují svůj nesouhlas s provedenou úpravou“. Dne 9. 10. přidali ještě dvě tato prohlášení.
Dne 7. 5. 2013 byl syn vyzván stavebním odborem ÚMČ Brno-Bystrc k účasti na kontrolní prohlídce stavby v jeho bytových jednotkách. Při ní se ukázalo, že stavebnímu odboru byl oznamovatelem předložen dokument, který obsahuje jiný závěr, než je ve statickém řešení projektu, podle kterého postupoval při propojení svých bytových jednotek.
Protože v té době syn pobýval v zahraničí, pověřil mne, abych zkusil zjistit, zda mohou být na statické řešení tohoto propojení jeho bytů různé názory. Dotázal jsem se několika svých známých statiků a zjistil jsem, že skutečně lze na tento případ pohlížet z různých stran, nicméně všichni dotázaní statici se shodli v názoru, že skutečné provedení tohoto propojení obou bytů nenarušuje statiku domu a je technicky v pořádku. Názory oslovených statiků se lišily pouze v hodnocení toho, zda uvedená zeď s prořezaným otvorem patří nebo nepatří do nosného systému budovy, a tedy z toho vyplývající nutnosti stavebního povolení.
Po zjištění, že na danou věc lze mít různé názory, vyzval syn zpracovatele jeho projektové dokumentace, aby podal na stavební úřad žádost o dodatečné povolení stavby. V září bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby, ve kterém nikdo z účastníků řízení neuplatnil žádné připomínky, námitky ani stanoviska. Protože stavební úřad neshledal důvody, které by bránily dodatečnému povolení stavby, rozhodl začátkem listopadu o jejím dodatečném povolení. Začátkem prosince pak stavební úřad rozeslal účastníkům řízení vyrozumění o podaném odvolání proti tomuto jeho rozhodnutí, které se opírá především o předaná výše uvedená prohlášení, kde někteří obyvatelé domu „vyjadřují svůj nesouhlas s provedenou úpravou“.
Tolik prostá fakta. A nyní bych si dovolil připojit shrnutí a svůj komentář k tomuto případu.
V čem tedy spočívá technické jádro problému propojení synových bytů?
- Statici se shodují, že jde o podélnou stěnu tl. 150 mm v příčném nosném systému.
- Dále se shodují v tom, že „upravená podélná stěna s dveřním otvorem vyhoví v tomto případě jak na svislá, tak i na vodorovná zatížení větrem a nenaruší statiku domu“.
- Liší se pouze v tom, zda tato podélná stěna je součástí nosné konstrukce objektu ve smyslu povolování stavebních úprav – jeden říká, že ano, ale zároveň píše, že dům má 3 shodné sestavy podélných ztužidel a jako dostačující pro bezpečné zavětrování stačí jen dvě, takže jedno ztužidlo je nadbytečné. Druhý říká, že právě z uvedených důvodů nelze upravenou stěnu s otvorem do nosného systému jednoznačně zařadit.
- Jde tedy o dva názory na stejnou věc, které ale nijak neovlivňují technickou stránku věci – vždy jde o staticky bezpečnou úpravu.
V čem tkví „úřední“ (administrativní) jádro tohoto problému?
- Je-li upravená stěna součástí nosných konstrukcí stavby, je podle stavebního zákona nutné požádat o stavební povolení (§ 103 odst. 1 písm. d), v opačném případě stavba nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení.
- Toť celé – upravená stěna s dveřním otvorem zůstává stále stejná, pouze jednou je s razítkem stavebního úřadu a podruhé bez razítka.
- Paradoxem tohoto případu je, že můj syn měl ještě před provedením stavební úpravy všechny potřebné dokumenty pro podání žádosti o stavební povolení (projekt včetně statického i požárně bezpečnostního řešení, stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární ochrany, souhlas s těmito úpravami od 75 % vlastníků bytů v domě). Tento svůj stavební záměr i prostřednictvím odborné firmy konzultoval se stavebním úřadem s výsledkem, že takováto úprava bytu nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení.
Můj syn nechtěl komplikovat situaci stavebnímu úřadu (další odborné posudky apod.) a raději okamžitě po zjištění různých názorů statiků na daný problém požádal stavební úřad o dodatečné povolení stavby. Jako ukázku dobré vůle dokonce ke své žádosti připojil statický posudek od stejného statika, který vypracoval posudek pro výbor SVJ (tedy pro oznamovatele nepovolené stavby).
V čem ale spočívá morální (lidské) jádro problému?
- Pokud měl výbor SVJ nějaké výhrady nebo připomínky vůči synovu stavebnímu záměru, dokonce pokud měl odborné stanovisko nebo i jen názor, který se lišil od odborného stanoviska u synova záměru, měl je v první řadě sdělit stavebníkovi! Teprve pokud stavebník na připomínky nereaguje, může následovat oznámení na úřad.
- Výbor přece věděl, jaký je synův stavební záměr (viz zmínky v zápise ze schůze výboru 12. 11. 2012 a projev mé ženy na shromáždění členů 29. 11. 2012), znal i jeho statické řešení. Dostal je spolu s podpisovou listinou už před shromážděním při získávání souhlasu vlastníků na vyžádání člen výboru pan Vlk a lze předpokládat, že je při projednávání tohoto případu na výboru sdělil i ostatním členům (údaje z těchto dokumentů jsou ostatně použity i v jejich oznámení na SÚ). Výboru muselo být tedy jasné, že s těmito dokumenty můj syn žádné stavební povolení nepotřebuje!
- Požadovat tak jako pan Štěrba po synovi stavební povolení, když vím, že jej na základě dokumentů, které má (a které já znám), mít nemusí (a ani nemůže) – to je normální pokrytectví!
- Nesdělit stavebníkovi, že mám odborný posudek s jiným názorem než on, neseznámit jej se svými výhradami, ale oznámit to rovnou na stavební úřad – to je ubohá podlost!
- Takovýmto „oznamovatelům“ já říkám udavači (a mohou mne za to klidně žalovat)!
Je zajímavé (ale myslím si, že i příznačné), že v jiném případě výbor výše uvedeným způsobem nepostupoval.
Výbor se ve svém oznámení nepovolených stavebních prací stavebnímu úřadu z 10. 4. 2013, které od něj nyní obdrželi všichni vlastníci bytů, zmiňuje, že „v sousedním bytě č. 12 již několik měsíců probíhají stavební práce, jejichž důsledkem jsou poruchy omítek a snad i příček bytového jádra o patro níž v bytě č. 9“. V sousedním bytě s byty mého syna skutečně probíhala od začátku roku rozsáhlá rekonstrukce, při které došlo i k výměně bytového jádra. Přitom došlo pravděpodobně k příliš velkému přitížení stropních panelů bytu o patro níž, které se projevilo jejich průhybem až o několik centimetrů a důsledky v oznámení popsanými. Shodou okolností byly takto poškozeny stropní panely bytu předsedkyně kontrolní komise.
V tomto případě ale výbor volil běžný postup, tj. řešil daný problém nejprve se stavebníkem (vlastníkem bytu, kde probíhala rekonstrukce). Žádné oznámení od výboru směrem na stavební úřad zde bez předchozího varování neproběhlo a přitom zde došlo k takovému zásahu do nosného systému domu (nadměrné přitížení stropních panelů), že jejich následkem bylo viditelné poškození bytu o patro níže. Takový zásah do nosného systému domu nejspíše také vyžaduje stavební povolení – vždyť rekonstrukce bytových jader nevyžadují stavební povolení ani ohlášení jenom tehdy, pokud nedojde k nadměrnému přitížení příslušných stropních konstrukcí (takovýto statický posudek by měl tedy každý stavebník mít).
Kdyby nebylo odvolání členů výboru a KK proti dodatečnému povolení stavební úpravy v bytech mého syna, tak by se o tomto problému ani nikdo nedozvěděl. Výbor totiž informoval členy SVJ ve svém zápise z 22. 4. 2013 pouze o svém zásahu v případu mého syna, ale o případu v sousedním byt nikdy ani slůvko. Přitom rekonstrukce bytového jádra je na rozdíl od propojování bytů mnohem častější stavební úprava a to, co se stalo v bytě č. 12, se může stát i jiným vlastníkům při rekonstrukci jejich bytu. Zde by přece varování a zejména poučení, jak správně při rekonstrukci jádra postupovat, bylo více než vhodné a pro ostatní užitečné. Vždyť jádro si budou postupně měnit všichni, ale kolik dalších si propojí dva sousední byty?
Z toho je vidět dvojí metr výboru – někoho bez varování udám, ale s jiným se nejprve zkusím domluvit. Jak se to zrovna hodí z hlediska mých dalších zájmů! Doprovodné řeči o „ochraně zájmů SVJ“ jsou pak jenom pokryteckým žvaněním. Ostatně podobným způsobem postupoval výbor i při svém „podnětu k posouzení stavu balkonů“ (podáno na stavební úřad 24. 4. 2013), i když členové na shromáždění 29. 11. 2012 jednoznačně odmítli odstranění dosavadních balkonů (95 % proti odstranění) – toto usnesení výbor naprosto ignoroval, protože se mu nehodilo do jeho záměrů. Bez dalších konzultací se členy, bez ohledu na přijaté usnesení si výbor provedl svou variantu.
Morální selhání, které předvedl výbor, když bez předchozího sdělení svých připomínek a výhrad mému synovi jej udal na stavebním úřadě, se ale netýká jen těchto „oznamovatelů nepovolených stavebních úprav“. Od těch jsem to s ohledem na jejich předchozí činnost i čekal. Týká se ale i některých dalších obyvatel našeho domu.
Jak při získávání souhlasů s propojením synových bytů v listopadu 2012, tak i na následném shromáždění nikdo z oslovených členů SVJ neměl proti úpravám žádné námitky (dokonce je nevznesli ani neoslovení členové, tj. členové výboru a kontrolní komise). Přesto v květnu 2013 podepsalo 24 z těch, co svůj souhlas synovi v listopadu 2012 dali, výborem předloženou listinu, kde „vyjadřují svůj nesouhlas s provedenou úpravou v bytech č. 10 a 11 ve vchodu 21“. Důvod tohoto svého nesouhlasu bohužel neuvedli (možná bych pak mohl snáze pochopit jejich jednání). Aniž by se přišli syna na cokoliv zeptat, aniž by se zajímali, o co zde jde! Mohu se jen domnívat, že se nechali výborem vmanipulovat do jeho „her“, že výbor jen využil jejich neinformovanosti, ale i lhostejnosti a nezájmu zjistit skutečnou příčinu kroků výboru a že je doslova zneužil ke svým záměrům. To je ale nemůže omluvit! Zachovali se stejně jako předtím výbor – bez jakýchkoliv dotazů, bez sdělení svých výhrad stavebníkovi (tedy mému synovi) se připojili k akci výboru, a tím podpořili jeho oznámení (a já se nebojím říci – udání).
Tím nejen mne, ale především mou manželku hluboce zklamali!
Z hovoru s některými z podepsaných jsem až později pochopil, že u některých asi šlo o jakousi jejich pomstu za manželčiny postoje k revitalizaci domu (možná jim to tak bylo i výborem prezentováno – prý nikdy k lodžiím nedá svůj souhlas a podobné lži?). Své postoje manželka již mnohokrát vysvětlovala na tomto webu. Na shromážděních, kde chtěla opakovaně o všech problémech otevřeně se členy hovořit, jí to bohužel ani výbor ani přítomní členové neumožnili. Naposledy se pokusila vysvětlit své postoje, ale především důvody a umně skryté záměry výboru SVJ ve svém článku na http://www.stouracova.cz/2013/proc-balkony-a-proc-ne-lodzie/.
Ale i když pominu to, že členové nedokázali (ale podle mne především nechtěli!) proniknout „pod povrch věcí“ a pochopit celou situaci kolem revitalizace domu, tak musím konstatovat, že takovéto jednání mých sousedů je pěkná ubohost – mstít se rodičům prostřednictvím jejich dětí!
Copak to je normální? Mám nějaké výhrady k rodičům, nic jim neřeknu a osolím to jejich dětem?! Otřesné.
Kam až nás může zavést takovéto zavádění udavačských praktik?!
Uvědomme si, že ne všechno zákon jednoznačně definuje, ne všechny případy, které sousedům nevadí, jsou podle zákona i zcela regulérní – např. zasklívání lodžií, osazování satelitních antén (změna vzhledu), výměna vnějších bytových dveří a zárubní (kromě změny vzhledu i zásah do společných částí domu) nebo úpravy sklepních kójí (vyzdění, prodloužení) bez příslušného souhlasu ostatních členů apod.
To na sebe začneme vzájemně volat policii a posílat udání na příslušné úřady?! Kde to všechno skončí?
V dané chvíli mne může aspoň těšit, že k tomuto jednání vůči mému synovi se většinově nepřipojili obyvatelé vchodů, kde bydlí naše rodina. Kromě členů výboru (a některých jeho náhradníků či do budoucna plánovaných členů) a členů kontrolní komise – ty syn o souhlas nežádal, předpokládal, že by to bylo zbytečné (což se i následně potvrdilo) – se ze vchodu 19 připojil pouze vlastník z jednoho a u vchodu 21 z šesti bytů. Nejvíce nesouhlasů přišlo pochopitelně ze vchodu 17 (zde totiž bydlí kompletní výbor SVJ) – deset bytů z těch, co původně souhlasily, nyní nesouhlasí. Je zajímavé, že nyní tak nesouhlasí především ti, co bydlí nejdál od dané stavební úpravy.
Zbývá ještě odpověď na poslední otázku – proč výbor (ale i kontrolní komise, která se v tom silně angažovala) takto postupoval?
Myslím si, že k tomu byly tři důvody – každý z členů výboru a KK trochu jiné. Někteří z nich byli hnáni mstou za předchozí naše jednání (bývalý místopředseda výboru a dosavadní zástupce správce domu Ing. Kubiš stále ještě nepřekousnul výhrady mého syna vůči jeho postupům v bývalém výboru, někteří další asi stále nepochopili, že příčinou toho, že zde nebudou lodžie, ale balkony, není moje žena, ale záměr výboru). U dalších se zase projevuje běžná lidská závist vůči naší rodině, resp. mému synovi.
Hlavním důvodem ale bylo pošpinění naší rodiny před ostatními členy SVJ. Svědčí o tom činnost výboru během celého roku – neustálé narážky, lži a polopravdy v písemných materiálech (zápisy ze schůzí), ale především systematické ovlivňování členů při osobním kontaktu (proto ty opakované „podpisové akce“). Co jiného také letos výbor dělal?
Cíle byly dva – jednak doslova vymámit z členů souhlas s výměnou balkonů za balkony (pod falešnou záminkou, že moje žena nedá k lodžiím nikdy souhlas), jednak znectít naši rodinu (a tedy i mne), protože odtud někteří členové výboru cítili ohrožení svých zájmů. Jak říká moje žena, byl jsem pro ně nebezpečný soupeř, protože jsem jako jediný ze všech členů důkladně prostudoval opakovaně prováděné výběrové řízení na dodavatele 2. etapy revitalizace domu. Však se mi také předseda výboru doslova vysmíval, když jsem jej žádal o podklady k těmto výběrovým řízením („Jako vždy i tentokrát jste jediný, kdo výbor oslovil.“). Obava, že jim „vidím pod prsty“, byla velká, a proto jsem musel být znectěn (spolu s mou rodinou), aby až se svými závěry ohledně proběhlého výběrového řízení seznámím členy (což jsem nedávno také učinil – viz http://www.stouracova.cz/2013/otevreny-dopis-kontrolni-komisi-ohledne-vyberoveho-rizeni-na-dodavatele-stavby/), aby je pak nikdo z členů nebral na vědomí.
To se také bohužel povedlo, takže předpokládám, že na chystaném shromáždění 12. 12. 2013 bude cíle dosaženo – výborem doporučený „vítěz výběrového řízení“ bude potvrzen jako dodavatel stavby.
A o to tady přece celou dobu šlo!
Ing. Milan Šorm
Štítky: reakce vlastníků, zajímavosti